Mazda MX-5 30th Anniversary Edition

Mazda MX-5 30th Anniversary Edition – Třicátiny jsou fajn.

Výroční edice Mazdy MX-5 ukazuje, že 30. narozeniny mohou být radostnou událostí. Ikonický roadster totiž tenhle věk zastihl v obdivuhodné formě.

Asi se mnou budete souhlasit, když řeknu, že Miata je mimořádně významné a výrazné auto. Nejde jen o to, že dokázala vrátit život prakticky mrtvé kategorii lehkých otevřených sporťáků (které si spojujeme zejména s Velkou Británií) a že si při tom vedla tak úspěšně, že se vypracovala v nejpopulárnější roadster historie, kterého se od představení v únoru roku 1989 prodalo více než milion exemplářů.

Jde spíš o to, že se z malé mazdy stalo auto, na které má snad každý nadšenec do řízení názor. Nejčastěji se setkáte s chvalozpěvy, které pravidelně sahají po frázích o radosti z jízdy, o dokonalém spojení stroje s řidičem, nebo o úžasném vtažení šoféra do děje. Je jasné, že když se tahle slova neustále opakují, logicky to v některých lidech vyvolává skepsi a vzdor. Nebo také přehnaná očekávání.

A tak si Miata za ty roky vyslechla i věci nepěkné, posměch nebo dokonce vtipy – například o ideálním dopravním prostředku pro kadeřníky. Tohle všechno však jen dokazuje tvrzení, že MX-5 je opravdu důležité auto.

Není tedy divu, že Mazda nenechává její 30. narozeniny jen tak.

Je hodně oranžová

Připravila proto speciální edici aktuální čtvrté generace ND s naprosto srozumitelným označením: 30th Anniversary Edition. V plánu je výroba 3000 kusů a „Annie“ můžete mít s plátěnou i s pevnou skládací střechou. Samozřejmě to není poprvé, co Mazda připomíná kulatiny svého sporťáčku. V minulosti nachystala verze i k 10. a 20. narozeninám vozu.

Třicetiletou miatu poznáte na první pohled podle výrazného oranžového laku, určeného výhradně pro tuhle limitku. Na můj konzervativní vkus (nebo možná věk) je Racing Orange až moc křiklavá, nemyslím si, že se k miatě hodí, ale z mnoha stran jsem slyšel pochvaly. Co člověk, to jiný názor. Pravdou však je, že oranžový roadster jen tak někdo nepřehlédne.

Naprosto fantasticky pak podle mě vypadají 17palcová kovaná kola, zdobená rytinou s názvem výroční edice. Design vychází z ráfků RAYS ZE40, používaných v závodech Global MX-5 Cup. Kola vznikla speciálně pro tuhle verzi.

Za paprsky vykukují oranžové brzdové třmeny – přední dodala společnost Brembo, zadní firma Nissin. A mimochodem, vpředu se zakusují do 15palcových kotoučů, největších, jaké se kdy na miatě objevily. Stejně jako u nejluxusnějšího běžného provedení Revolution Top nechybí tlumiče Bilstein. Na bocích pak najdete plaketky s výrobním číslem konkrétního kousku.

Oranžová hraje velkou roli také v kabině, kde narazíme na oranžové prošívání a stejně laděné dekory. Sedadla dodala společnost Recaro - a jsou jednoduše výborná. Kromě toho, že hezky drží tělo, ukrývají jeden zajímavý detail. V opěradlech jsou zabudovány reproduktory audia od firmy Bose. Což je další zvláštnost výroční edice.

Jinak je interiér klasicky miatovský, tedy minimalistický a výrazně orientovaný na řidiče. Jako by v Mazdě nejprve řešili věci spojené s šoférováním a až pak se věnovali "detailům" spojeným s pohodlím. Kokpit je totiž minimalistcký i z prostorového a praktického hlediska.

Zapomeňte na schránku před spolujezdcem nebo na kapsy ve dveřích. Vlastně jediným místem, kam si můžete odložit mobil, peněženku, kapesníky nebo klíče, je uzavíratelný – a kupodivu docela velký – prostor mezi opěradly sedadel. Je k němu poněkud obtížnější přístup, ale má to jednu velkou výhodu. Schovaný a hůř dostupný telefon vás nebude svádět.

Podobně chytře má Mazda vymyšlený také infotainment s dotykovým displejem. Nejde jen o to, že je hezky přehledný a jednoduchý, mně se líbí, že když je auto v pohybu, dotykové ovládání nefunguje. Odkázáni tak jste na fyzické ovladače na středovém tunelu, které nevyžadují takové soustředění jako trefování se prstem do příslušných míst na displeji.

Zajímavě automobilka přistoupila také k možnosti, že si dovnitř vezmete nějaké pití. Do výbavy totiž zabalila zacvakávací držáčky, které můžete připevnit k zadní části středového tunelu mezi opěradly, případně k palubní desce před sedadlo spolujezdce. V prvním případě mohou držáky vadit při řazení, v tom druhém zase budou překážet kolenům spolucestujícího.

Miata je prostě uvnitř maličká. To je ale známá věc. Měřím jen 182 centimetrů a už jsem si musel polohu za volantem štelovat déle než obvykle. MX-5 s nedávným faceliftem konečně dostala podélně nastavitelný volant, který hledání pozice výrazně pomáhá, i tak si ale umím představit o něco lepší polohu. Třeba bych rád seděl hlouběji. Ale možná je to jen rozmazlenost. Znám totiž lidi, kteří s miatou jezdí rádi a často, přestože měří přes 190 centimetrů.

Minimálně odstavec si pak zaslouží plátěná střecha, která se ovládá hezky postaru ručně. Jednoduše se odjistí úchyty k rámu čelního skla a jednou rukou se střecha „přehodí“ do vymezeného prostoru za sedadly. Je to dokonale snadná rychlovka.

Drobným problémem může být jen skutečnost, že při manipulaci se střechou automaticky trochu sjedou boční okna. Jenže po dokončení operace už zpět nevyjedou – na to je potřeba myslet hlavně po zaparkování před opuštěním auta.