Mazda 3 Skyactiv-G

Mazda 3 Skyactiv-G – pořád to má v sobě.

Od té doby, co se ve slovníku Mazdy objevilo kouzelné slůvko „Skyactiv“, začaly modely japonské automobilky vzkvétat na popularitě u všech lidí, které ještě baví řídit. Nás motoristické novináře nevyjímaje. A rozhodně to není tím, že by Mazda chrlila jeden sportovní kus za druhým – jde o vyladění těch úplně normálních modelů takovým způsobem, aby byl každý kilometr za jejich volantem malou radostí. Dobrou zprávou je, že se tohle vyladění nevyhnulo ani nové generaci Mazdy 3.

Ještě než se rozepíši o řízení, řazení a všech dalších náležitostech, podívejme se na Mazdu 3 zvenčí. Je totiž rozhodně na co koukat. Osobně mě po vzhledové stránce vždy braly spíš sedany než hatchbacky, ale ruku na srdce, tohle je možná ten nejkrásnější hatchback, co kdy…hatchbackoval.

Elegantní krása s jen malinko větším pozadím

Krása tvarů, vystupujících na odiv v uhrančivě rudé metalíze, je až pozoruhodná. Mazda má ladnou padající příď, vpředu lemovanou ostrými linkami světlometů a opticky hlubokou, rozměrnou mříží chladiče. S výjimkou nízko položeného spojleru tu nenajdete žádné aerodynamické prvky, přidaná světla ani nic dalšího, takže celý předek působí jaksi „plastickým“ dojmem.

Upřenou a zamračenou příď střídá krásná silueta. Těžko se hledá úhel, ze kterého by jí to neslušelo

V bočních liniích se podařilo zachovat ladné a kapkovité průřezy bočních oken a doporučuji si povšimnout i detailu, jakým jsou kliky dveří. Taky na nich Mazda ukazuje, že úplná drobnost může být nesmírně elegantní.

Jestli se někde názory na eleganci nové trojky rozchází, je to zadní partie. Ano, zadní C sloupek je dost široký a nad zadním kolem se nachází rozložitá plechová plocha, ale naživo působí hatchback mimořádně vyváženě a lahodí oku. Pokud bych měl křivky Mazdy přirovnat ke křivkám ženským (což dělám z principu nerad, ale výjimečně si to dovolím), řekl bych, že má trochu „brazilské“ pozadí. A to přece není na škodu.

Upřenou a zamračenou příď střídá krásná silueta. Těžko se hledá úhel, ze kterého by jí to neslušelo

V bočních liniích se podařilo zachovat ladné a kapkovité průřezy bočních oken a doporučuji si povšimnout i detailu, jakým jsou kliky dveří. Taky na nich Mazda ukazuje, že úplná drobnost může být nesmírně elegantní.

Jestli se někde názory na eleganci nové trojky rozchází, je to zadní partie. Ano, zadní C sloupek je dost široký a nad zadním kolem se nachází rozložitá plechová plocha, ale naživo působí hatchback mimořádně vyváženě a lahodí oku. Pokud bych měl křivky Mazdy přirovnat ke křivkám ženským (což dělám z principu nerad, ale výjimečně si to dovolím), řekl bych, že má trochu „brazilské“ pozadí. A to přece není na škodu.

Někdo by mohl říct, že má opticky těžší záď. Naživo je ale vše perfektně vyváženo

Ergonomie pro lidi se správným počtem rukou

Jestli si myslíte, že hezčí pohled než zvenku už na Mazdu 3 není, počkejte teprve na to, co najdete uvnitř. Dobře, asi se nedá říct, že by byl interiér trojky vyloženě krásný, ale má jiné, podstatnější hodnoty. Je totiž velmi pěkně a kvalitně zpracovaný, a hlavně se špičkovou ergonomií.

Interiér, do kterého se usedá s radostí. Vše je pěkně udělané a na svém místě

Tlačítka v optimálním počtu jsou poskládána logicky tam, kde bych je chtěl a očekával, a co je nejdůležitější – žádná zásadní funkce se nemusí lovit v dotykovém displeji, protože tu ani žádný není. Mazda si řekla, že z pohledu udržení pozornosti řidiče na silnici je lepší vysoko umístěný displej, ovládaný výhradně otočným ovladačem u řadicí páky. Ano, zadávání písmen do navigace je sice trochu na delší lokte, ale dá se to přežít. Kladně hodnotím i samotný infotainment, fungující příjemně rychle.

Jednoduché budíky kombinují digitální displeje s klasickými ručičkami

Pozici řidiče zaujímám v pohodlně tuhé sedačce s výrazným, ovšem nesvírajícím bočním vedením. Volant se dá teleskopicky nastavit a přitáhnout tak akorát blízko tělu, abych seděl nízko a dál od pedálů. Velkorysou prostornost tu nehledejte, ovšem Mazda si na ni ani nehraje. Vpředu je samozřejmě místa tolik, kolik je potřeba, ovšem vzadu je to spíše pro menší dospěláky, kteří navíc mohou trochu fňukat nad pocitovou stísněností – padající střecha a masivní C sloupky udělají své.

Místa není přehršel, ale nikdo do 180 centimetrů trpět nebude

Hrajte si s otáčkami a bude vás bavit

Tisknu startovací tlačítko a konečně se vydávám na cestu zjistit, jestli si nová trojka zachovala stejně řidičskou náturu jako ta předešlá. Hned v první řadě může přijít jedno překvapení – zejména jste-li zvyklí na moderní přeplňované motory, bude vám připadat, že staromilský atmosférický dvoulitr o výkonu 122 koní pod kapotou Mazdy nejede. A on se v nízkých otáčkách skutečně moc nepředře. Je sice kultivovaný a tichý, ale jeho točivý moment v hodnotách kolem dvou tisíc otáček stačí maximálně na městské ježdění.

Nehledejte tady žádné turbo. Motor je klasická atmosféra a jeho charakter o tom vypovídá

Chcete-li sílu, musíte si pro ni dojít do vyšších sfér otáčkoměru a nebát se motor vytočit. Nad hranicí tří tisíc začne dvoulitr důsledně sílit a radostně pokračuje přes čtyři, pět, ale i šest tisíc otáček, než mu začne docházet dech. Ani v tomhle režimu benzinová Mazda netrhá asfalt, ale jede pěkně a umí být i příjemně živá. U tohoto motoru se holt nemůžete lajdat – vyloženě chce, aby si řidič hrál s otáčkami, a odvděčí se za to.

S řadicí pákou přijdete do styku často a rádi

Hravost skutečného řízení

Jakmile přijdete téhle hře na chuť, začne vás bavit. Už jen samotné řazení, které je naprosto přesné a s příjemným náznakem mechaničnosti v chodu páky, si vyloženě užijete, a to jsem ještě nezačal o řízení jako takovém. Odpor posilovače, zpětná vazba, účinek brzd, ale hlavně nastavení podvozku spolu hrají v parádně nastavené řidičské symbióze. Na tuhých tlumičích, podpírajících tuhou karoserii, není nová trojka předurčena k plavné jízdě městem, ale nerovnosti hltá spolehlivě, v tichosti a bez nepříjemných ran. To pravé působiště nachází až za městem. Tady se nadšeně vrhá za volantem, v zatáčkách se nenaklání, a i když se hodně přežene nájezdová rychlost, vykrouží oblouk bez náznaku nedotáčivosti – ba naopak, při puštění plynu umí jemně pohodit zádí a utáhnout stopu.

Schopnosti podvozku jsou daleko za možnostmi základního motoru, který můžete radostně drtit a na utažených okreskách se i přes výkonový deficit solidně bavit. Že byste chtěli víc? Už teď se nemůžu dočkat testování silnější verze s revolučním motorem Skyactiv-X o výkonu 180 koní, kterou snad vyzkouším co nejdříve. Její čas teprve přijde, ale už teď myslím, že můžeme očekávat jeden z nejlepších sportovně laděných hatchbacků současného trhu.

Když už jsme u toho trhu, pozastavme se ještě u cen. Mazdu 3 můžete dostat za cenu od 520 900 korun, a to právě s testovaným motorem Skyactiv-G122, manuální převodovkou a poměrně solidní výbavou zahrnující klimatizaci, LED světla, litá kola, adaptivní tempomat, digitální přístrojový štít, navigaci a všechny bezpečnostní prvky. Za výbavu Plus, která má v sobě větší osmnáctipalcová kola, vyhřívaná sedadla a volant, automatickou klimatizaci, parkovací kameru, bezklíčový přístup a další prvky, si připlatíte 34 000 korun. A to už máte velmi pěkně vybavené, hezké a výborně jezdící auto, jen těsně přesahující hranici 550 tisíc.