Hyundai Kona Hybrid

Hyundai Kona Hybrid – Má se Toyota co učit?

Největším propagátorem hybridního pohonu zůstává automobilka Toyota, z důvodu stále přísnějších emisních norem se však tomuto typu ústrojí nevyhnuli ani další výrobci. Aktivní na tomto poli je už delší čas také třeba korejský koncern Hyundai, jehož Kona Hybrid ukazuje, že jeho řešením hybridního pohonu se v některých ohledech může učit také právě průkopník hybridů, Toyota.

Malé SUV Hyundai Kona navíc dokazuje, kterak je nabídka korejské značky široce rozkročena mezi různé druhy pohonu. Kona je totiž dostupná jak v konvenčních verzích se spalovacími motory (zážehovými i vznětovými), tak jako testovaný Hybrid a navíc také jako dříve zkoušený elektromobil.

Zákazník si tudíž může z různorodé nabídky vybrat to ústrojí, které mu nejvíce sedne podle jeho představ a potřeb, což podle všeho v automobilovém světě uvidíme stále častěji. Už to zkrátka nebude výběr jen mezi benzinem a naftou, ale také mezi hybridem, elektřinou a do budoucna případně i vodíkem.

Zvenku UFO...

Hyundai tuto širokou nabídku zkouší v dnes tak populárním segmentu malých SUV. Zároveň však do této kategorie nepřišel s něčím, co by se dalo nazvat sázkou na jistotu. Kona v době premiéry v roce 2017 působila jako UFO a nejinak je tomu dnes.

Kontroverzní vzhled s rozdělenými světlomety a bohatým oplastováním zkrátka nepadne do vkusu každému, má stejně odpůrců jako podporovatelů. Musím přiznat, že ani mně se zpočátku do gusta netrefila, po pár dnech společného soužití jsem ale najednou zjistil, že se mně na první pohled nesourodý celek vlastně líbí. Kona zkrátka vypadá originálně a je v ulicích oživením. Zvlášť v dvoubarevném provedení, dostupném za příplatek 20.000 korun pro vrcholnou verzi Premium s paketem Luxury. Na rozdíl od Kony Electric se pak Kona Hybrid od konvenčních verzí vzhledově neliší, poznávacím znakem je leda nápis Hybrid na zádi.

...uvnitř uhlazenost a prostornost

To interiér je koncepčně zcela odlišný. Je mnohem designově čistší, skoro bych řekl až minimalistický. Zároveň však nepůsobí nudně, oživit ho navíc může barevný paket, poskytující kontrastní barevné rámečky kolem vybraných prvků (výdechy ventilace, startovací tlačítko či kulisa volicí páky).

Na středovém panelu je uklizeno jen pár tlačítek, velká část ovládání se přesunula do obrazovky multimediálního systému, která je v případě Kony Hybrid ve vrcholné variantě Premium opravdu obří. Nabízí totiž širokánský displej s úhlopříčkou 10,25“, zatímco konvenční varianty si musejí vystačit nejvýše s osmipalcovou obrazovkou. Ovládání však zůstává přehledné, snadno se v něm zorientujete. Klimatizace má vlastní ovladače, nechybí ani klasická tlačítka pro přímý vstup do vybraných položek menu multimediálního systému. Ten hbitě reaguje na pokyny, kvitujeme i velké ikony, které nemusíte těžce nahmatávat.

Uvnitř vás tak nic neštve, také použité materiály a jejich slícování je na solidní úrovni. Výjimkou jsou snad jen laciněji působící výplně dveří, byť s originální strukturou. Naopak z hlediska prostornosti si v dané kategorii není na co stěžovat. Kona boduje prostorem v podélném směru, plusem je také snadný nástup dozadu.

To v případě zavazadlového prostoru už je to horší. Už udávaný objem 361 litrů není žádný zázrak, což se potvrzuje i v praxi. Kufr trpí hlavně nízkou výškou, moc toho nevložíte ani do jinak praktického organizátoru pod dvojitým dnem. Se svojí výškou 185 centimetrů mně nevyhovovalo ani nízko výklopné víko zavazadelníku, u asijských vozů věc bohužel naprosto běžná.

Zmínit musím rovněž bohatou výbavu, která je u takto malého SUV v některých případech až nečekaná. K dispozici jsou i ventilovaná přední sedadla, zatímco ta zadní mohou být alespoň vyhřívaná. Připlatit si lze také za hlídání mrtvého úhlu nebo head-up displej. Ten je však řešen bohužel jen výklopným sklíčkem nad přístrojovým štítem, a tak není plnohodnotnou formou jako v případě promítání přímo na čelní sklo, a tak je v praxi ve výsledku takřka zbytečný. Na sklíčko totiž musíte pořád přeostřovat zrak, stejně jako na běžné budíky.