Němci najeli 100 tisíc km

Němci najeli 100 tisíc km s dieselovým SUV Hyundai, vyčíst mu skoro neměli co

O trvanlivosti korejských aut mnozí stále pochybují, výsledky dlouhodobého testu německého Auto Bildu ale naznačují, že nic takového není na místě. Tucson svou spolehlivostí okouzlil.

Škoda Karoq je momentálně na českém trhu jasnou jedničkou mezi kompaktními SUV. Za první čtyři měsíce má na kontě již 3 064 registrací, svého nejbližšího soupeře tak překonala o rovnou třetinu. Zajímavé přitom je, že oním pronásledovatelem není Kodiaq, ten se musí spokojit až se třetím místem. Stříbro patří Dacii Duster, což je ostatně i jeden z důvodů, proč je rumunská automobilka celkově již na třetí příčce - tedy nejen před Fordem, ale také před Hyundai.

Na korejskou značku se dnes hodláme zaměřit především, konkrétně pak na model Tucson, kterému na českém trhu patří mezi kompaktními SUV páté místo za Volkswagenem Tiguan. Vůz, respektive jeho předfaceliftovou verzi, po uplynulé dva roky užívali kolegové z německého Auto Bildu s cílem najet s ním 100 tisíc kilometrů. A nyní uvádí, že není důvod, aby Tucson byl jen pouhou alternativou vůči hlavně česko-německému trojbloku, ale naopak jeho vážným soupeřem.

Než se ale dostaneme ke kladům a záporům, je třeba popsat, s čím máme co do činění. Němci dostali do rukou Tucson osazený dvoulitrovým turbodieselem, který posílá na všechna čtyři kola 185 koní a 400 Nm točivého momentu. S touto pohonnou jednotkou a příplatkovou osmistupňovou automatickou převodovkou se SUV na začátku testu rozjelo na stovku za rovných 9 sekund, na jeho konci však již bylo o dvě desetiny pomalejší.

Podle Auto Bildu během srovnávacího testu s ostatními verzemi v nabídce zvládal s tímto vrcholem držet krok i základní model se 136 koňmi, ovšem přenášenými šestistupňovým manuálem. Na druhou stranu má však výkonnější provedení navrch v pružném zrychlení. V tomto směru si ostatně motor dobře „sedl“, zrychlení ze 60 na 100 a ze 80 na 120 km/h bylo na konci testu o dvě až tři desetiny lepší než na začátku.

Tucson s automatem tedy dle Němců hraje hlavně na komfortní strunu a jako takový se hodí ke zdolávání dlouhých vzdáleností. S tím koresponduje prostorná kabina, která bez problémů ubytuje i čtveřici dospělých o výšce minimálně 1,86 metru. Zcela bez chyby však SUV v tomto ohledu není, neboť při poklesu otáček pod dva tisíce se začíná silně projevovat efekt brzdění motorem a řazení automatu se v tu chvíli stává nevypočitatelným a nepříjemným.

Němce rovněž zarazila skutečnost, proč je osmistupňová převodovka spojena s možností odtažení pouze 1,9tunového přívěsu, zatímco vůz s manuálem utáhne o 300 kg více. Na to však Hyundai nemá odpověď, facelift navíc nápravu nezjednal. To ale není případ světel, za nimiž míří další kritika Auto Bildu. Nově je možné sáhnout po spolehlivějších - ale také dražších - plnohodnotných LEDkách nahrazujících předchozí mix diod a halogenů.

Zbylé výtky jsou již spojeny s drobnostmi, jež se navíc každému jevily různě. Zatímco někdo si stěžoval na příliš dlouhou dobu aktivace startéru po stlačení tlačítka, další viděl problém v příliš pomalém elektromotoru víka zavazadelníku. Všeobecně pak bylo ve druhé půli testu zaznamenáno občasné zaskřípání plastů v kabině. Po najetí 65 tisíc kilometrů se pak do řízení začala přenášet nervozita, za kterou ovšem stály sjeté pneumatiky.

Celkově se ovšem Tucson osvědčil, neboť šlo o praktického a především spolehlivého společníka. Chtít po něm nesmíte jízdní dynamiku naznačovanou vcelku vysokým výkonem, kvůli automatu je projev vozu spíše uvolněnějšího rázu. Pokud zatoužíte po maximálním komfortu, pak odolejte 19palcovým kolům, s nimiž sice jízda není nepříjemná, ovšem ty největší nerovnosti ve svém pozadí ucítíte.