Hyundai Kona 1.0 T-GDI – Designová iKona

Tvary hyundaiů se v posledních letech dost uklidnily, o to víc extravagantní kona šokuje. Lidi jednoznačně rozděluje na „líbí“, nebo „nelíbí“. Pokud ano, přichází otázka, jak malý crossover funguje. Odpovíme testem litrového tříválce s předním pohonem.

Do tržního prostoru mezi malý hatchback i20 a kompaktní i30 vyslal Hyundai módní crossover Kona. Snadno bychom si mohli myslet, že je s některým z nich technicky příbuzný nebo že jde o koncernové dvojče Kie Stonic. Kona ale stojí na samostatné nové platformě, připravené pro zástavbu plynového, hybridního i plně elektrického pohonu. Prvním uživatelem těchto základů byla v rámci korejského koncernu hybridní Kia Niro, pak přišla testovaná kona s konvenčními motory a již brzy se začne prodávat její elektrická varianta.

Dalším specifikem nové platformy je možnost zástavby pohonu všech kol, jímž dražší verze kony disponují. I to ji odlišuje od podobně velké Kie Stonic s výhradně předním pohonem a vlastně i od většiny konkurentů.

 

Oči nevědí, kam dřív

 

Ve srovnání s konzervativně uhlazenými sourozenci působí zprohýbané SUV se spoustou plastových boulí a bezpočtem světel jako uhrovitý výrostek,

co na sebe musí upozorňovat za každou cenu. Ale vlastně proč ne? Konkurence sílí, lidé si stěžují na uniformitu dnešních aut, a tak zde mají

možnost vystoupit z davu. Kony si během našeho testu všiml každý, a to nesla z pastelových barev ještě dost umírněnou červenou. Co teprve v křiklavě žlutozelené nebo modré metalíze!

My odvahu designérů oceňujeme, za týden soužití jsme si na roztříštěné plochy vlastně i nějak zvykli, ale že by se nám kona vyloženě líbila, nemůžeme říci. Designových motivů a zdobných prvků je na karoserii až příliš, místo aby se doplňovaly, jdou okatě proti sobě a zaujmou spíš šokem než souhrou. Na druhou stranu chápeme a respektujeme, že právě tohle vše může zákazníkovi imponovat.

Bez diskuse zůstává fakt, že má malý hyundai kuráž jít vlastní cestou. Šest předních světlometů plus pár odrazek, to se hned tak nevidí. Stejně jako mlhovky usazené tak blízko ke středu auta, obří maska doplněná ještě o falešnou štěrbinu nebo plastové lemy blatníků přecházející na obou koncích karoserie hluboko do nárazníků.

Až se divíme, že při návrhu interiéru se rozjetí designéři dokázali zklidnit a ani v náznaku nenechali exteriérovou bouři vniknout dovnitř. Tak alespoň připravili oživující barevný balíček obsahující nejrůznější rámečky, prošití sedadel, a dokonce bezpečnostní pásy – vše v rudé, oranžové, nebo limetkové.

 

Vše na svém místě

 

Oč je interiér tradičnější, o to lépe plní svoji funkci. Na pracovišti řidiče je dokonale uklizeno, vše je přesně tam, kde to čekáme. Hyundai i Kia pravidelně sázejí na velké spínače, které možná nevypadají nejmoderněji, zato je poslepu nahmatáte i utahaní po tisíci kilometrech nudné dálniční jízdy. Oceňujeme dobrý výhled, přehledné přístroje, řadu odkládacích prostor a multimediální systém s velkými ikonami a displejem hezky vysoko na očích. Nestává se často, aby nás v autě nic vyloženě neštvalo. V době tabletů s přehlcenými menu, dotykových plošek a digitálních hračiček analogová klasika a logika potěší.

 

Malé nemusí být malé

 

Ač příslušností malé auto, vítá nás kona velkorysým vnitřním prostorem. Zdá se nám nápadně volná v loktech a také je – chytře vyboulené dveře přidávají cenné centimetry ve srovnání s konkurenty, přitom v oblasti sloupků B, kde to ale cestující tolik nevnímají, už hyundai ze zvyklostí nevybočuje. To až celkovou šířkou 1800 mm, za kterou hledejme nafouknuté blatníky nastavené ještě plastovými lemy.

Sto sedmdesát osm centimetrů vysokého autora testu sedadla optimálně obepínají, vyšší kolegové ale volají po delším opěradle, ti urostlejší zase po širším s méně dominantním bočním vedením.

Podélnou prostorností kona boduje, hýří místem pro kolena i nárty. V této disciplíně jí to nandá snad jen Opel Crossland X, jinak ale patří k nejlepším. A zaujme i pohodlným přístupem na zadní sedadla a komfortně vyšším posazem s podepřenými stehny.

Sklon opěradla sice nelze nastavovat, ale ten zvolený vyhoví většině. Na rozdíl od málo výsuvných hlavových opěrek – zbytečná kaňka. Jinak totiž kona boduje i vnitřní výškou. Pokud si navzdory tomu budete připadat nějak stísnění, vězte, že jde o pocit navozený černým stropem, malým zasklením zadní části a masou plastového obložení dveří.

 

Objem není vše

 

Technické údaje hlásí základní objem kufru 361 litrů, což není na mohutně působící crossover zrovna moc. Stájová kolegyně Kia Stonic sice odveze ještě skromnějších 332 l, ale jinak se konkurenti umějí rozšoupnout až na 410 litrů, třeba Citroën C3 Aircross nebo Opel Crossland X. Matematicky vzato tedy patří kona k slabšímu průměru, praxe ale není nijak tragická. Litrový nedostatek je daný hlavně menší výškou 44 cm pod plato, jinak je kufr celkem rozlehlý a zavazadla se do něj dobře skládají. Pod falešným dnem najdeme 11 cm hluboký organizér, který spolkne třeba povinnou výbavu, notebook nebo jiné menší předměty. Do ještě nižšího patra se pak vejde dojezdová rezerva s nářadím (standard od druhé výbavy) a kolem ní ještě nějaký ten hadr nebo rukavice.

Nechybí háčky, oka ani kapsa v podběhu, zadní opěradla se sklápějí do vzorné roviny. Bohužel průvlak na dlouhé předměty budete hledat marně.

 

Začíná, kde jiní končí

 

Stejně sebevědomě jako se kona tváří, se i nabízí. Základní výbava, určená výhradně pro litrový tříválec, startuje na částce 409.990 Kč, většina specifikací se pak pohybuje mezi 470 a 700 tisíci. A to je na malý crossover vážně hodně. Drtivá většina konkurentů startuje pod hranicí čtyř set tisíc

a jejich nejdražší verze stojí tolik co u Hyundaie Kona střední proud Style. O dost levnější umějí být dokonce SUV o třídu větší, i proto jsme je pro zajímavost zahrnuli do přehledu soupeřů.

Při detailním zkoumání ceníku kony jsme odhalili dva pilíře obhajoby. Předně je to štědrá základní výbava, bohatá i na moderní asistenční systémy. Tím hlavním je ovšem akční model Best of Style, figurující v samostatném ceníku. Dovozce jej prezentuje jako limitovanou sérii, ale jak víme z praxe ostatních modelů, v podstatě jde o dlouhodobou nabídku ušitou na míru typickému zákazníkovi. Vztahuje se na nejžádanější litrový motor a přináší v podstatě to samé co nejvyšší výbava Premium. Stojí ale mnohem rozumnějších 449.990 Kč. V ceně najdete automatickou klimatizaci, parkovací kameru, vyhřívaná sedadla, kola, sledování jízdních pruhů i únavy řidiče a mnoho dalšího včetně efektních barevných prvků v interiéru. Za malý příplatek pět tisíc si pak můžete dokoupit přednárazový systém s detekcí chodců, sledování mrtvého úhlu a elektricky sklopná zrcátka. Kona tedy neumí uspokojit zájemce o co nejlevnější, spoře vybavený crossover. Pokud ale hledáte hodně muziky za fér cenu, Best of Style se přímo nabízí. Cenovka 449.990 Kč je natolik zajímavá, že ostatní specifikace kony postrádají smysl. Třeba diesel s automatem a čtyřkolkou v malém balení za sedm set tisíc, tedy hodnotu dospělejšího tucsonu, si může koupit jen vyložený bonviván. Mimochodem akční nálepkou Best of Style se pyšní i červenáček na fotkách. Do obvyklého cenového srovnání v tabulce ovšem hledáme vždy nejlevnější variantu splňující naše požadavky na malé SUV, a tím je s rezervou základní verze kona. Za bohatou výbavu jsme jí známku zlepšili o celý stupeň, čímž se nakonec ve srovnání s o sto tisíc levnější, větší a terénnější Dacií Duster dokázala vyšvihnout na jedna minus.